Letošním rokem nás na hodinách Společenské kultury provázel projekt „Divadlo žije“.
Našim cílem bylo poznávat divadlo jinak, než to děláme běžně. Používali jsme k tomu techniku photovoice, která nám otevírá nové možnosti vnímání i komunikace. Vše začíná definováním tématu pro danou fázi projektu. K tomuto tématu žáci nafotí fotky, které v určený termín na hodinách společně sdílíme. Díky této metodě vstupujeme do světa kolem nás (tentokrát to byl svět divadla) trochu neobvyklým způsobem. Přináší to zajímavé možnosti, uvědomění si spojitostí, náměty, inspiraci… Výsledkem jsou jednak jednotlivé výstupy z hodin, ale také vzájemná komunikace a obohacení o nové podněty i informace a trénování velkého množství dovedností (práce s technikou a technologiemi, komunikační dovednosti, schopnost přijímat názory ostatních, vyslechnout, argumentovat, práce ve skupině, práce s plánováním a organizací času a úkolů a mnoho dalších).
Díky všem žákům za spolupráci a zajímavé podněty i fotografie. Myslím, že se projekt vydařil.
Ukázky zpětných vazeb žáků, ve kterých se k projektu vyjadřují 3. C a 3. D
Z reflexe druhé etapy projektu…
- … abych téma reklamních a propagačních letáků uzavřel, pokusím se to krátce sepsat.
Toto téma je pro některé nezajímavé. Naopak pro některé to může být jejich budoucí povolání starat se o marketingovou část společnosti/firmy. Z mého pohledu jsem přes to rád, že jsme se k tomuto tématu dostali a mohli si uvědomit, že je to důležitá marketingová součást a čím lépe je provedená, tím prosperující společnost potencionálně může být.
Ze závěrečných hodnocení projektu…
- Díky tomuto projektu jsem si uvědomil, že divadlo není pouze o představeních na jevišti. Začal jsem si všímat divadelních prvků ve svém okolí a jejich symboliky. Při prohlížení fotografií jsem si uvědomil, jak například architektura nebo třeba zvířata mohou odrážet atmosféru a estetiku divadla.
- Díky tomuto projektu jsem zašla k divadlům, u kterých jsem ještě nikdy nebyla. Také jsem zavzpomínala na svoje dětství, když jsem navštívila divadlo, do kterého jsem chodila jako malá. Zjistila jsem, že divadlo je vlastně vše kolem nás, nejen v budově. Nakonec bych chtěla říct, že se mi tento projekt líbil.
- Projekt mi pomohl rozšířit povědomí o divadlech a zvýšit mé vizuální vnímání jejich prostředí.
I když jsme neviděli žádné divadelní hry, fotografování divadel a ostatních věcí s tím spojených mi poskytlo nový pohled na divadelní umění.
Bylo zajímavé si všímat rozdílnosti ve stylu, architektury, barevnosti nebo třeba grafického designu divadelních plakátů a reklam.
Myslím, že by bylo také zajímavé prozkoumat více informací o divadlech, spoustu nových věcí jsem se při projektu dozvěděl. - Projekt mi přinesl novou schopnost pozorovat a vnímat divadelní prostředí a umělecké prvky kolem sebe.
Celkově jsem si projekt užil a ocenil jsem jeho zaměření právě na divadla, protože já osobně jsem divadla zrovna nesledoval a nevšímal jsem si jich. - Projekt mi pomohl zlepšovat práci ve skupině.
Porozumět názorům a myšlenkám ostatních, nebo se nad nimi alespoň zamyslet.
Díky projektu jsem si na ulici začal všímat věcí, kterých bych si doposud nevšiml.
Jsem rád, že jsem vždy pracoval ve skupině s někým jiným, a tak komunikoval i s těmi, se kterými běžně tolik nemluvím.
Upřímně mi tolik nevyhovuje psát zpětnou vazbu, ale rozumím tomu, že je to důležité.
Autorem úvodní fotografie je Matěj Manich.