Tak jako každý rok vyrazili naši noví prváci na adaptační kurz. Proběhl hned na začátku školního roku, aby pomohl nově příchozím žákům zapojit se do třídního kolektivu a vzájemně se seznámit. Letos jsme vyrazili na dvě skupiny. Jedna jela do Českého ráje a druhá do Krkonoš. Obě skupiny měly ale stejný úkol. Vzájemně se poznat, podpořit společnou spolupráci a vytvořit si pohodu a důvěru mezi sebou ve svých třídních kolektivech. Program kurzu byl velmi nabitý. Aktivity probíhaly v průběhu celého dne. Některé se žákům velmi líbily, do jiných se jim příliš nechtělo. Některé zvládli bez problémů, jiné museli několikrát zkoušet. V každé třídě se postupně ukazovalo, kdo je na co dobrý, a jak to zařídit, aby skupina vzájemně fungovala. Z adaptačního kurzu už se všichni vraceli spřátelení, otrkaní a plni elánu do společného působení ve škole. A jelikož i počasí nám tentokrát přálo, můžeme směle říci, že letošní kurz se vydařil.
Pár reflexí od žáků:
„Adaptační kurz probíhal tři dny a skoro všichni žáci si ho vychutnávali plnými doušky.“
„Místo, kde jsme byli, bylo super. Bylo tam hodně prostoru a hezké prostředí. … Program docela šel, některé aktivity byly velmi dobré a zábavné, ale některé byly nudné.“
„Aktivity na kurzu jsem si užil. Nejvíc se mi líbil slepý fotbal, flusačka, dvacet sedmička…“
„Poloha fajn, lidi fajn, jídlo dobré. Aktivity jak kdy. … Adaptační kurz ale splnil účel. Adaptoval jsem se a seznámil.“
„Další den přišly aktivity na spolupráci, které byly celkem fajn – obzvlášť „Hutututu“.“
„Bylo fajn, že jsme se v osobním volnu mohli vzájemně navštěvovat a seznámit se tak i se žáky z ostatních tříd. Ale volna by mohlo být více.“
„Adaptační kurz byl lepší, než jsem čekal. Docela jsem si ho užil. Aktivity byly zábavné a dobře připravené.“
Redakce a žáci 1. E
