V pátek 13. 11. 2020 se v hodinách SPK třídy 3. D uskutečnil program od neziskové organizace Inbáze. Náplní tohoto programu bylo setkání s režisérem Morisem Issou. Setkání se uskutečnilo virtuální formou. To ale nebránilo tomu, aby vyprávění pana režiséra bylo poutavé a velice zajímavé. Vyslechli jsme si povídání o Sýrii, a hlavně o životním příběhu pana režiséra. Dozvěděli jsme se například, jak se vlastně pan režisér dostal do Prahy, jaké bylo studium na FAMU a spoustu dalších zajímavých věcí. Obě vyučovací hodiny uběhly jako voda. Uběhly dokonce tak rychle, že nezbyl prostor na dotazy. Ten ale díky obsáhlosti příběhu pana režiséra snad ani nebyl potřeba. Určitě budu mluvit za všechny, když prohlásím, že bychom další podobné programy uvítali.
… na pátek třináctého jsem se zúčastnila na google meetu přednášky Morise Issy, který vyprávěl o svém životě v jeho rodné Sýrii a poté o životě v Česku. Velmi mě zaujalo, jak popisoval školství v Sýrii. Upřímně jsem nečekala, že uslyším, že povinnost chození do školy v Sýrii končí dovršením 5. třídy. Velmi mě zaujalo jeho vyprávění o tom, jak se jako kluk problematicky dostával ke knížkám, aby mohl svou žízeň po čtení ukojit běžným čtením. Oceňuji jeho otevřenost, díky které jsem se dozvěděla třeba to, že jeho žádost o trvalý pobyt zamítli, i přesto že měl již manželku Lenku Termerovou a na světě svého prvního syna. Podle nařízení musel každý rok na polici odevzdat doklad o tom, že je stále student a studuje na nějaké české fakultě. Jeho život podle mě ozvláštnila práce na arabské ambasádě, která ho zachránila před odjezdem zpět do Sýrie. Musel si vybrat mezi prací na plný úvazek na ambasádě nebo prací na dětském seriálu Pan Tau, která by ho však nezachránila před návratem do rodné země. Zaujala mě jeho cílevědomost a chuť do života. Jeho nevyprchající snaha uspět a splnit si svůj sen stát se filmovým režisérem. Díky těmto vlastnostem dokázal vystudovat FAMU a filozofickou fakultu, dokázal natočit vlastní záběry, filmy, dokázal být příkladem pro mladé filmaře, dokázal získat hromadu ocenění. Ukázal světu, že i když je “uprchlíkem” ze Sýrie, dokáže v našem státu žít a dokáže náš stát milovat stejně tak jako my rodilí Češi. Necítí se být jen Čechem nebo jen Syřanem, cítí se jako Moris Issa.
(Veronika a Adam 3. D)