Anglicky o Íránu

Co se vám vybaví, když se řekne Írán? Nic? Nějaká země? Teroristi? Nemáme příliš konkrétní představu o tom, co je to za zemi, jací lidé jsou tam, jak tam žijí mladí, že? Žáci 3. C našeho ekonomického lycea už si jakýsi obrázek stačili udělat. Napomohla jim nedávná beseda vedená v angličtině, při níž se dozvěděli například o životě žen a dívek v této muslimské společnosti. Poslední dobou se tam třeba rozvinula kampaň „White Wednesday“. Ženy v této zemi mají přikázáno nosit hidžáb (zahalenou hlavu a vlasy). Některé se ochotně podvolí a nosí tradiční pokrývku hlavy, některé se snaží o modernější pojetí a nosí šátky barevné a vzorované. Ty ženy, které ve středu vycházejí v bílém šátku, dávají najevo svou nevoli a protestují proti tomu, aby jim bylo nařizováno, co mají nosit. Ženám v Íránu také není dovoleno zpívat a tančit na veřejnosti. Mohla by se totiž projevit jejich ženskost. I přes tento zákaz ale najdete nespočet íránských zpěvaček i tanečnic. Existuje i několik svobodných íránských televizních nebo rozhlasových stanic, které jsou však vysílány z Ameriky. Lidé, kteří se v nich angažují, mají doživotní zákaz vstupu do své vlasti. A pokud sami cestujete a uvažujete o návštěvě Íránu, rozhodně před tím nejezděte do Izraele. Tomu, kdo navštívil Izrael, není pak vstup do Íránu povolen.  V Íránu nejsou bary a hospody, jak je známe tady, a alkohol je tam zakázán. Oficiálně. Téměř všechny volnočasové aktivity, které chtějí lidé provozovat, se musejí odehrávat privátně. Na sociální sítě se lze připojit jen přes zvláštní úpravu internetového prohlížeče. Írán je muslimská země, ale ve skutečnosti je těch pravověrných jen menšina.  Ale právě ti jsou u moci, ovládají i policii, kterou většina obyvatel vnímá jako hrozbu, ne jako ochranu. Ta ortodoxní menšina také určuje přísná pravidla života společnosti. Projevy této víry, jako je například zahalování u žen, jsou uzákoněny a při neuposlechnutí těchto zákonů čeká přinejmenším postih, trest nebo vězení. Mluvili jsme ovšem také o vzdělávání a školách, o svátcích a oslavách, o jídle – českém i íránském, o vztazích mezi lidmi a chování na veřejnosti atd. Viděli a slyšeli jsme spoustu nových věcí a mohli srovnávat, co je stejné nebo podobné, a co rozdílné.  Pro nás bylo nesmírně zajímavé se dozvědět něco o zemi, kde je náboženství propojeno s vládou a státním systémem.  Slyšet informace o běžném životě v daleké zemi od někoho, kdo se tam narodil a vyrůstal, ale zároveň má teď i odstup, bylo více než přínosné. Vzájemným poznáváním a srovnáváním života různých kultur se vytvářejí ony pověstné mosty mezi národy. Vzhledem k bouřlivé situaci v současném světě má takovéto poznávání velký smysl.